Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Zarputilci za kořist ti padli, dřímají svůj sen; všem válečníkům ochrnuly ruce. Žalmy 76,6
Bible
Žalmy 76

4 Roztříštil tam střely ohnivé i s lukem, štíty, meče, válku.
5 Vznešený, jak jasně záříš nad horami rozsápaných!
6 Zarputilci za kořist ti padli, dřímají svůj sen; všem válečníkům ochrnuly ruce.
7 Pohrozils, Jákobův Bože, a mrákota obestřela válečné vozy i koně.
8 Ty vzbuzuješ bázeň. Kdo před tebou obstojí, když vzplaneš hněvem?
9 Svou při jsi vyhlásil z nebe. Země žila hned v bázni a v míru,
10 když Bůh povstal k soudu pro záchranu všech pokorných v zemi.
11 Rozhořčením stíháš lidi a je ti to k chvále, po svém rozhořčení opášeš se pozůstatkem lidu.
12 Učiňte slib a splňte jej Hospodinu, svému Bohu! Všichni kolem něho ať přinesou poctu tomu, jenž vzbuzuje bázeň,
13 tomu, který krotí ducha vojevůdců a vzbuzuje bázeň v králích země.

Žalmy, Kapitola 77

1 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm.
2 Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu!
3 V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá.
4 Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý.
5 Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova.
Žalmy 77

6 Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta.
7 V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá:
8 Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví?
9 Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních?
10 Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování?
11 Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího.
12 Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku.
13 Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích.
14 Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš?
15 Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat.
16 Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy.
17 Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly.
18 Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy.
19 Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla.
20 Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy.