Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Davidův. Žalm. O milosrdenství a soudu chci zpívat, tobě, Hospodine, prozpěvovat žalmy. Žalmy 101,1
Genesis Exodus Leviticus Numeri Deuteronomiu Jozue Soudců Rút 1 Samuelova 2 Samuelova 1 Královská 2 Královská 1 Paralipome 2 Paralipome Ezdráš Nehemjáš Ester Jób Žalmy Přísloví Kazatel Píseň písní Izajáš Jeremjáš Pláč Ezechiel Daniel Ozeáš Jóel Ámos Abdijáš Jonáš Micheáš
Davidův. Žalm. O milosrdenství a soudu chci zpívat, tobě, Hospodine, prozpěvovat žalmy. Žalmy 101,1
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150
Žalmy 101
Žalmy, Kapitola 101
Žalmy, Kapitola 102
4 Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu,
5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!
Žalmy, Kapitola 101
2 Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě:
3 Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu.
4 Ať mi je vzdálena neupřímnost srdce, nechci mít nic se zlem.
5 Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím.
6 Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách.
7 Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí.
8 Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi, a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemností.
Žalmy, Kapitola 102
1 Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání.
2 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání!
3 Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi!
4 Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště.
5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám;
Žalmy 102
6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost.
7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách,
8 probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.
9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají,
10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím
11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.
12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina.
13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních.
14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle!
15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost.
16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země,
17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě
18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne.
19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina,
20 že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem,