Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi. Žalmy 72,6
Bible
Žalmy 72

4 Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele.
5 Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení.
6 Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi.
7 V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc.
8 A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země.
9 Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé.
10 Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby.
11 Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
12 Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka.
13 Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život.
14 Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocená.
15 Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále.
16 Země bude oplývat obilím, jež se bude vlnit i po vrcholech hor, jeho klasy budou jako libanónské cedry, obyvatelé měst pokvetou jak bylina země.
17 Jeho jméno bude věčné, dokud potrvá slunce, poroste jeho jméno. Budou si jím žehnat, všechny národy ho budou blahoslavit.
18 Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy.
Žalmy 73

19 Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Amen, amen.
20 Končí modlitby Davida, syna Jišajova.

Žalmy, Kapitola 73

1 Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce!
2 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty,
3 neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí.
4 Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí,
5 nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé.
6 Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí.
7 Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce.
8 Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé.
9 Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi.
10 A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem.
11 Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?"
12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění.
13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?