Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?" Žalmy 73,11
Bible
Žalmy 73

9 Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi.
10 A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem.
11 Říkávají: "Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?"
12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění.
13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?
14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán.
15 Kdybych řekl: "Budu mluvit jako oni", věrolomně bych opustil pokolení tvých synů.
16 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo.
17 Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec.
18 Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš.
19 Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč do jednoho.
20 Jako snem po procitnutí, Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až se vzbudíš.
21 Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví,
22 byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.
23 Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,
Žalmy 74

24 povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.
25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.
26 Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.
27 Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
28 Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.

Žalmy, Kapitola 74

1 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš.
2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš.
3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil.
4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili.
5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů,
6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem.
7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi.
8 V srdci si řekli: "Jejich rod úplně vyhubíme!" Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi.
9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde.
10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno?