Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. Žalmy 73,24
Bible
Žalmy 73

22 byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.
23 Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici,
24 povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš.
25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.
26 Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.
27 Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost.
28 Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.

Žalmy, Kapitola 74

1 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš.
2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš.
3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil.
4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili.
5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů,
6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem.
7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi.
8 V srdci si řekli: "Jejich rod úplně vyhubíme!" Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi.
Žalmy 74

9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde.
10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno?
11 Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi!
12 Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy.
13 Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy,
14 rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře,
15 rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky.
16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce,
17 ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu.
18 Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno.
19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň,
20 přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země.
21 Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno!
22 Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně.
23 Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!