Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá. Žalmy 9,19
Bible
Žalmy 10

17 Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou. - Higgájón.
18 Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly.
19 Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá. ☆
20 Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci, ať už pronárody stanou před tvým soudem!
21 Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé.

Žalmy, Kapitola 10

1 Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?
2 Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!
3 Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.
4 Svévolník ve zpupném hněvu říká: "Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není." Odtud všechny jeho pikle.
5 Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům.
6 Říkává si v srdci: "Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého."
7 V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti.
8 Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, jeho oči pasou po bezbranném.
9 Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.
10 Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů.
Žalmy 11

11 Říkává si v srdci: "Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí."
12 Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!
13 Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: "Ty nic nevypátráš"?
14 Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.
15 Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.
16 Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.
17 Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,
18 zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.

Žalmy, Kapitola 11

1 Pro předního zpěváka, Davidův. Utíkám se k Hospodinu. Pročpak mi říkáte: "Jen si lítej, ptáče, po té vaší hoře!
2 Hle, jak svévolníci luk už napínají, šípy na tětivu kladou, aby skláli ve tmách ty, kdo mají přímé srdce.
3 Když se všechno od základů hroutí, co dokáže spravedlivý?"
4 Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin má trůn svůj na nebesích. Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny.
5 Hospodin zkoumá spravedlivého i svévolníka; toho, kdo miluje násilí, z té duše nenávidí.
6 Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhnoucí vichr.
7 Hospodin je spravedlivý, miluje vše, co je spravedlivé; jeho tvář pohlíží na přímého.