Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi? Žalmy 137,4
Bible
Žalmy 137

2 Své citary jsme v té zemi zavěsili na topoly,
3 když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: "Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!"
4 Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?
5 Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.
6 Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.
7 Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: "Bořte! Bořte do základů!"
8 Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.
9 Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.

Žalmy, Kapitola 138

1 Davidův. Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy,
2 klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno.
3 Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.
4 Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl.
5 Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť sláva Hospodinova je velká.
6 Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce.
7 I když jsem v soužení, ty mi zachováš život, vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě spasí.
Žalmy 139

8 Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!

Žalmy, Kapitola 139

1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.
2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.
4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.
5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.
6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.
7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.
11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.
13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.
14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.