Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána. Žalmy 129,6
Bible
Žalmy 130

4 Hospodin je spravedlivý, postraňky těch svévolníků přeťal.
5 S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón!
6 Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána.
7 Jí si ten, kdo žne, dlaň nenaplní, ani náruč ten, jenž sbírá snopy.
8 Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: "Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu."

Žalmy, Kapitola 130

1 Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,
2 Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?
4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.
5 Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.
6 Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.
7 Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,
8 on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.

Žalmy, Kapitola 131

1 Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu,
2 nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.
Žalmy 132

3 Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.

Žalmy, Kapitola 132

1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči,
2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu:
3 "Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože,
4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí,
5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!"
6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích.
7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou.
8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!
9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají.
10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného.
11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost - nevezme to nazpět: "Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn.
12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu."
13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo:
14 "To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím.