Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal. Žalmy 78,54
Bible
Žalmy 78

52 Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští,
53 vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře.
54 Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal.
55 Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny.
56 Ale pokoušeli ho a vzdorovali Bohu nejvyššímu a nedbali na svědectví jeho,
57 odpadali, byli věrolomní jak otcové jejich, selhávali jako záludný luk.
58 Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti.
59 Bůh se rozlítil, když to vše slyšel, velmi si zprotivil Izraele:
60 opovrhl svým příbytkem v Šílu, stanem, v němž přebýval mezi lidmi.
61 Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka
62 a svůj lid vydal v plen meči, proti svému dědictví vzplál prchlivostí.
63 Jejich junáky sežehl oheň, jejich panny svatebních chval nepoznaly.
64 Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly.
65 A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem,
66 zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou.
Žalmy 79

67 Zprotivil si Josefův stan, Efrajimův kmen si nevyvolil,
68 zvolil si kmen Judův, horu Sijón, tu si zamiloval.
69 Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes, navěky ji založil jak zemi.
70 Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší,
71 od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl.
72 A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil.

Žalmy, Kapitola 79

1 Žalm pro Asafa. Bože, vtrhly pronárody do dědictví tvého, tvůj svatý chrám poskvrnily, Jeruzalém obrátily v hromady sutin!
2 Mrtvoly tvých služebníků daly za potravu nebeskému ptactvu, těla tobě věrných zemské zvěři.
3 Prolévaly jejich krev okolo Jeruzaléma jak vodu, a nebyl, kdo by je pohřbil.
4 Tupení svých sousedů jsme vystaveni, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.
5 Dlouho ještě, Hospodine? Chceš se pořád hněvat? Bude tvoje rozhorlení planout jako oheň?
6 Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na království, která nevzývají tvoje jméno;
7 vždyť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy.
8 Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni.
9 Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno!