Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Lukem vyzbrojeni Efrajimci otočili se v den bitvy. Žalmy 78,9
Bible
Žalmy 78

7 aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání,
8 a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu.
9 Lukem vyzbrojeni Efrajimci otočili se v den bitvy.
10 Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli,
11 zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout.
12 On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli.
13 Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody.
14 Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně.
15 Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní,
16 bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky.
17 Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu,
18 srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle.
19 A reptali proti Bohu: "Může Bůh prostřít stůl v poušti?
20 Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?"
21 Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli,
Žalmy 78

22 neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu.
23 Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes
24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával.
25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.
26 Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí
27 a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku,
28 nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich.
29 Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví.
30 Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech,
31 když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil.
32 Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům.
33 Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem.
34 Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha,
35 připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel.
36 Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali,