Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Odpadli však všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo. Žalmy 53,4
Bible
Žalmy 54

2 Bloud si v srdci říká: "Bůh tu není." Všichni kazí a bezprávně kdeco zohavují, nikdo nic dobrého neudělá.
3 Bůh na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.
4 Odpadli však všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.
5 Což nevědí ti, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Boha nevzývají,
6 že se jednou třást budou strachem, strachem, jaký ještě nebyl? Kosti toho, kdo tě oblehl, Bůh rozmetá, zahanbíš je, protože je Bůh zavrhl.
7 Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Bůh změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.

Žalmy, Kapitola 54

1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův,
2 když přišli Zifejci a řekli Saulovi: "David se přece skrývá u nás."
3 Bože, pro své jméno mě zachraň, ujmi se mé pře svou bohatýrskou silou.
4 Slyš moji modlitbu, Bože, naslouchej slovům mých úst.
5 Povstali proti mně cizáci, ukrutníci o život mi ukládají, na Boha neberou zřetel.
6 Avšak Bůh mi poskytuje pomoc, Panovník je s těmi, kdo mě podpírají.
7 Kéž to zlo odrazí na ty, kdo proti mně sočí! Ve své věrnosti je umlč.
8 Ochotně ti budu obětovat, vzdávat chválu, Hospodine, tvému jménu, protože je dobré.
9 Ze všeho soužení jsi mě vysvobodil, pád nepřátel spatřilo mé oko.
Žalmy 55


Žalmy, Kapitola 55

1 Pro předního zpěváka za doprovodu strunných nástrojů. Poučující, Davidův.
2 Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou.
3 Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám,
4 neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku.
5 Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti,
6 padá na mě strach a chvění, zděšení mě zachvátilo.
7 Pravím: Kéž bych měl křídla jako holubice, uletěl bych, usadil se jinde.
8 Ano, daleko bych letěl, pobýval bych v poušti,
9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí.
10 Ve zmatek je uveď, Panovníku, jazyky jim rozdvoj, v městě vidím násilí a sváry,
11 ve dne v noci po hradbách se plíží, ničemnost a trápení jsou v jeho středu,
12 v jeho středu běsní zhouba, týrání a lest se nehnou z ulic.
13 Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl,
14 jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel!
15 Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu.