Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Hospodine, Bože náš, ty jsi jim odpovídal, byl jsi jim Bohem, jenž promíjí, i když jsi jejich skutky stíhal pomstou. Žalmy 99,8
Bible
Žalmy 100

6 Mojžíš a Áron byli z jeho kněží, Samuel z těch, kdo vzývali jeho jméno; k Hospodinu volali a on jim odpovídal.
7 Promlouval k nim z oblačného sloupu; dbali na jeho svědectví a na nařízení, která jim dal.
8 Hospodine, Bože náš, ty jsi jim odpovídal, byl jsi jim Bohem, jenž promíjí, i když jsi jejich skutky stíhal pomstou.
9 Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se směrem k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý!

Žalmy, Kapitola 100

1 Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země!
2 Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem!
3 Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase.
4 Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu,
5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!

Žalmy, Kapitola 101

1 Davidův. Žalm. O milosrdenství a soudu chci zpívat, tobě, Hospodine, prozpěvovat žalmy.
2 Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě:
3 Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu.
4 Ať mi je vzdálena neupřímnost srdce, nechci mít nic se zlem.
5 Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím.
6 Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách.
Žalmy 102

7 Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí.
8 Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi, a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemností.

Žalmy, Kapitola 102

1 Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání.
2 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání!
3 Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi!
4 Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště.
5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám;
6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost.
7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách,
8 probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.
9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají,
10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím
11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.
12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina.
13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních.