Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása. Žalmy 68,20
Bible
Žalmy 68

18 Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je mezi nimi, ze Sínaje táhne do svatyně.
19 Vystoupil jsi na výšinu, ty, kdo byli v zajetí, jsi vedl, mnohé z lidí přijals darem, odbojníci však museli zůstat v poušti, Hospodine, Bože!
20 Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása.
21 Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti.
22 Ano, Bůh rozdrtí nepřátelům hlavu, témě tomu, který se ve vinách brodí.
23 Panovník řekl: "Vyvedu z Bášanu, vyvedl jsem i z hlubin moře
24 a noha tvá je rozdrtí v krvi, ať jazyk tvých psů má z nepřátel podíl."
25 Všichni spatřili tvůj průvod, Bože, průvod mého Boha, mého Krále, do svatyně.
26 Napřed šli zpěváci, za nimi hudebníci, uprostřed s bubínky dívky.
27 V shromážděních dobrořečte Bohu, Hospodinu, vy z pramene Izraele!
28 Tady je Benjamín, nejmladší, jenž se stal nad nimi pánem, nad veliteli Judy a jeho oddíly, nad veliteli Zabulóna, veliteli Neftalího.
29 Byl to příkaz tvého Boha. Nechť se tvá moc, Bože, mocně prokazuje v tom, co pro nás konáš
30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Králové ti budou přinášet dary.
31 Oboř se na tu divou zvěř v rákosí, na stádo turů mezi býčky národů, na toho, který se vrhá do bláta kvůli úlomku stříbra. Rozpraš národy válkychtivé!
32 Ať přijdou egyptští velmožové, ať Kúš vztáhne ruce vstříc Bohu.
Žalmy 69

33 Království země, zpívejte Bohu, zapějte žalmy Panovníku,
34 tomu, jenž jezdí po nebi, po nebi odvěkém. Hle, vydal hlas, hlas plný moci.
35 Uznejte Boží moc! Jeho vznešenost se klene nad Izraelem, jeho moc do mraků strmí.
36 Bůh ze tvých svatyň vzbuzuje bázeň, Bůh Izraele. On dává moc a udatnost lidu. Požehnán buď Bůh!

Žalmy, Kapitola 69

1 Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Davidův.
2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši!
3 V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče.
4 Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá.
5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet.
6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto.
7 Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele!
8 Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře.
9 Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky,
10 neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.
11 Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo.