Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou. Žalmy 58,3
Bible
Žalmy 58


Žalmy, Kapitola 58

1 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Davidův, pamětní zápis.
2 Opravdu svou němotou hlásáte spravedlnost? Lidé, soudíte dle práva?
3 V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou.
4 Svévolníci, ti se odrodili hned v matčině lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou.
5 Mají jedu jako hadi, jsou jak hluchá zmije, když si zacpe uši,
6 aby neslyšela kouzelnický šepot zaklínače zkušeného v zaklínání.
7 Bože, vylámej jim zuby v ústech, vyraz tesáky těch lvíčat, Hospodine!
8 Ať se rozplynou jak tratící se vody, ať se tomu, kdo napne luk, ztupí šípy.
9 Ať se ztratí jako slizký plž, jako potracený plod, který neuzřel slunce.
10 Dříve než co pochopí, už trním pod hrnci vám budou, smete je vichr, ať svěží či zprahlé.
11 Radovat se bude spravedlivý, až uzří tu pomstu, omyje si nohy v krvi svévolníka.
12 A lidé si řeknou: "Spravedlivý ovoce se dočkal. Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná."

Žalmy, Kapitola 59

1 Pro předního zpěváka, jako: "Nevyhlazuj!" Davidův, pamětní zápis, když Saul dal střežit dům, aby ho usmrtil.
2 Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože, buď mi hradem proti útočníkům.
3 Vysvoboď mě od těch, kdo páchají ničemnosti, zachraň mě před těmi, kdo prolévají krev.
Žalmy 59

4 Hle, jak nástrahy mi strojí, mocní srocují se proti mně, ne snad pro nevěrnost nebo můj hřích, Hospodine,
5 sbíhají se, aby zakročili, ne však kvůli nepravosti. Vzbuď se, pojď mi vstříc a pohleď!
6 Hospodine, Bože zástupů, ty jsi Bůh Izraele. Procitni a ztrestej všechny pronárody, neměj slitování s nikým, kdo by věrolomně páchal ničemnosti.
7 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.
8 Hle, co chrlí jejich ústa! Mezi jejich rty jsou meče, že prý: "Kdo to slyší?"
9 Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny pronárody jsou ti k smíchu.
10 Moje sílo, budu se tě držet! Bůh je přece hrad můj nedobytný.
11 Bůh můj milosrdný jde přede mnou, Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí.
12 Jen je nepobíjej, aby můj lid nezapomněl; rozežeň je mocí svou a sraz je, ty jsi náš štít, Panovníku!
13 Hříchem svých úst, slovem svých rtů, vlastní pýchou ať jsou polapeni za kletbu a za lež, které vyřkli.
14 Skoncuj v rozhořčení, skoncuj s nimi, ať poznají, že Bůh vládne v Jákobovi i v dálavách země!
15 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města.
16 Za potravou sem a tam se honí, když se nenasytí, zůstávají přes noc.
17 Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat. Vždyť ses mi stal nedobytným hradem, útočištěm v den soužení mého.
18 Moje sílo, o tobě chci žalmy zpívat. Bůh je přece hrad můj nedobytný, Bůh můj milosrdný.