Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest. Žalmy 38,18
Bible
Žalmy 38

16 neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!
17 Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha.
18 Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest.
19 Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám.
20 Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí.
21 Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují.
22 Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože,
23 na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!

Žalmy, Kapitola 39

1 Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův.
2 Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka.
3 Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila.
4 Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto:
5 Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu.
6 Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně.
7 Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne.
Žalmy 40

8 A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě.
9 Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil!
10 Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo.
11 Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou!
12 Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek.
13 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji.
14 Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již.

Žalmy, Kapitola 40

1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm.
2 Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal.
3 Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet
4 a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.
5 Blaze muži, který doufá v Hospodina, k obludám se neobrací, ani k těm, kteří se uchylují ke lži.
6 Mnoho divů jsi už vykonal, můj Bože, Hospodine, ve tvých úmyslech s námi se ti nevyrovná nikdo. Chci je rozhlašovat, mluvit o nich, je jich tolik, že je vypovědět nelze.
7 Obětní hod ani oběť přídavnou sis nepřál, nýbrž protesals mi uši; nežádals oběť zápalnou ani oběť za hřích.
8 Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno.