Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi, Žalmy 37,27
Bible
Žalmy 37

25 Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.
26 Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním.
27 Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi,
28 neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. Pod jeho ochranou budou věčně, kdežto plémě svévolníků bude vymýceno.
29 Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy.
30 Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo.
31 Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají.
32 Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti.
33 Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen.
34 Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni.
35 Viděl jsem krutého svévolníka: Rozpínal se jako bujné křoví;
36 odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení.
37 Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo.
38 Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno.
39 Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá.
Žalmy 38

40 Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.

Žalmy, Kapitola 38

1 Žalm Davidův, k připamatování.
2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení,
3 neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka.
4 Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně.
5 Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží.
6 Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost.
7 Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím.
8 Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle.
9 Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá.
10 Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není.
11 Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo.
12 Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí.
13 Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti.
14 Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu.