Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Učinils ho navždy požehnáním, oblažuješ ho radostí z tvé přítomnosti. Žalmy 21,7
Bible
Žalmy 21

5 O život tě prosil; daroval jsi mu jej do nejdelších časů, navěky a navždy.
6 Dík tvému vítězství je velká jeho sláva, obestřel jsi ho velebnou důstojností.
7 Učinils ho navždy požehnáním, oblažuješ ho radostí z tvé přítomnosti.
8 Vždyť král doufá v Hospodina; pro milosrdenství Nejvyššího jím nic neotřese.
9 Tvá ruka si najde všechny nepřátele, tvá pravice nalezne ty, kdo tě nenávidí.
10 Rozpálíš je jako pec v čas, kdy se objevíš, Hospodine. Ve svém hněvu je Bůh pohltí, pozře je oheň.
11 Vyhubíš ze země jejich plod a jejich potomstvo mezi lidmi.
12 Ačkoli ti chystali zlý konec a vymýšleli pikle, nepořídí.
13 Položíš je na lopatky, napneš proti nim tětivy svých luků.
14 Pozvedni se, Hospodine, ve své moci! Budem zpívat a pět žalmy o tvé bohatýrské síle.

Žalmy, Kapitola 22

1 Pro předního zpěváka. Podle "Laně za ranních červánků". Žalm Davidův.
2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.
3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.
4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.
5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.
Žalmy 22

6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.
7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.
8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:
9 "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!"
10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou.
11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh.
12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám!
13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.
14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist.
15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru.
16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!
17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy,
18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.
19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.
20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!