Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána. Pláč 3,47›››
Pláč 3
45 Učinil jsi nás odporným smetím uprostřed národů.
46 Rozevírají na nás ústa všichni naši nepřátelé.
47 Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána.
48 Slzy se mi proudem řinou z očí nad těžkou ranou dcery mého lidu.
49 Oči mi slzí bez ustání, bez ochabnutí,
50 dokud nepohlédne, dokud se nepodívá Hospodin z nebe.
51 Mé oko vyčerpává mou duši pláčem kvůli dcerám mého města.
52 Lovili mě jako lovci ptáče, bez důvodu, moji nepřátelé.
53 Umlčeli můj život v jámě a zaházeli mě kamením.
54 Až nad hlavu mě zatopily vody; řekl jsem si: "Jsem ztracen."
55 Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy.
56 Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám.
57 Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: "Neboj se!"
58 Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život.
59 Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu.
Pláč 4
Pláč, Kapitola 4
60 Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně.
61 Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně,
62 řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne.
63 Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují.
64 Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou.
65 Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně.
66 V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine.
Pláč, Kapitola 4
1 Jak zčernalo zlato, změnil se jasný zlatý třpyt! Svaté kameny leží rozmetány po nárožích všech ulic.
2 Vzácní synové Sijónu, cenění nad ryzí zlato, jak jsou pokládáni za hliněné džbány, vyrobené rukou hrnčíře!
3 I šakalí matky podají prs, kojí svá mláďata, dcera mého lidu je však krutá jako pštrosové na poušti.
4 Kojenci se žízní lepí jazyk k patru, pacholátka prosí o chléb, a nikdo jim nenaláme.
5 Ti, kdo jídali lahůdky, budí úděs na ulicích. Ti, kdo byli chováni v purpuru, válejí se v hnoji.
6 Větší byla nepravost dcery mého lidu nežli hřích Sodomy, která byla podvrácena v okamžení, aniž ji zasáhla ruka.
7 Její zasvěcenci byli čistší než sníh, bělejší než mléko, brunátnější nad korály, jejich žíly byly jako safír.
8 Avšak nyní jejich postava potemněla víc než saze, na ulicích je nepoznají, na kostech se jim svraštila kůže, vyschla, až byla jak dřevo.
Komentáře k verši :
Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána. Pláč 3,47
Počet veršů v Bibli je 31 167.