Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy. Pláč 3,55›››
Pláč 3
Pláč, Kapitola 4
53 Umlčeli můj život v jámě a zaházeli mě kamením.
54 Až nad hlavu mě zatopily vody; řekl jsem si: "Jsem ztracen."
55 Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy.
56 Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám.
57 Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: "Neboj se!"
58 Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život.
59 Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu.
60 Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně.
61 Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně,
62 řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne.
63 Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují.
64 Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou.
65 Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně.
66 V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine.
Pláč, Kapitola 4
1 Jak zčernalo zlato, změnil se jasný zlatý třpyt! Svaté kameny leží rozmetány po nárožích všech ulic.
Pláč 4
2 Vzácní synové Sijónu, cenění nad ryzí zlato, jak jsou pokládáni za hliněné džbány, vyrobené rukou hrnčíře!
3 I šakalí matky podají prs, kojí svá mláďata, dcera mého lidu je však krutá jako pštrosové na poušti.
4 Kojenci se žízní lepí jazyk k patru, pacholátka prosí o chléb, a nikdo jim nenaláme.
5 Ti, kdo jídali lahůdky, budí úděs na ulicích. Ti, kdo byli chováni v purpuru, válejí se v hnoji.
6 Větší byla nepravost dcery mého lidu nežli hřích Sodomy, která byla podvrácena v okamžení, aniž ji zasáhla ruka.
7 Její zasvěcenci byli čistší než sníh, bělejší než mléko, brunátnější nad korály, jejich žíly byly jako safír.
8 Avšak nyní jejich postava potemněla víc než saze, na ulicích je nepoznají, na kostech se jim svraštila kůže, vyschla, až byla jak dřevo.
9 Lépe jsou na tom skolení mečem nežli skolení hladem, ti, kteří vykrváceli probodeni, než ti, kdo zemřeli pro neúrodu pole.
10 Ženy, které bývají tak milosrdné, vařili vlastníma rukama své děti a pojídaly je při těžké ráně dcery mého lidu.
11 Hospodin dovršil své rozhořčení, vylil svůj planoucí hněv, zanítil na Sijónu oheň, aby jej pozřel do základů.
12 Nevěřili králové země ani všichni obyvatelé světa, že vejde protivník a nepřítel do jeruzalémských bran.
13 To pro hříchy jeho proroků, pro nepravosti kněží, kteří prolévali uprostřed něho krev spravedlivých.
14 Potáceli se po ulicích slepí, potřísněni krví, nikdo se nesměl dotknout jejich oděvu.
15 "Odstupte! Nečistý!" volali na ně, "Odstupte! Odstupte! Nedotýkejte se!" Když se odpotáceli, říkalo se mezi pronárody: "Už tu nikdy nebudou hosty."
16 Hospodin sám je rozdělil, už nikdy na ně nepohlédne. Nebrali ohled na kněze, nad starci se neslitovali.
Komentáře k verši :
Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy. Pláč 3,55
Počet veršů v Bibli je 31 167.