Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Nelze ji získat za lístkové zlato, její hodnota se nevyváží stříbrem, Jób 28,15
Genesis Exodus Leviticus Numeri Deuteronomiu Jozue Soudců Rút 1 Samuelova 2 Samuelova 1 Královská 2 Královská 1 Paralipome 2 Paralipome Ezdráš Nehemjáš Ester Jób Žalmy Přísloví Kazatel Píseň písní Izajáš Jeremjáš Pláč Ezechiel Daniel Ozeáš Jóel Ámos Abdijáš Jonáš Micheáš
Nelze ji získat za lístkové zlato, její hodnota se nevyváží stříbrem, Jób 28,15
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 28
13 Člověk nezná její cenu, v zemi živých se nenajde.
14 Propastná tůň praví: »Ve mně není«,moře říká: »Já ji nemám«.
16 nemůže být zaplacena ofírským zlatem, vzácným karneolem či safírem.
17 Nedá se srovnat se zlatem či se sklem ani směnit za věci z ryzího zlata,
18 natož za korál a křišťál; moudrost má větší cenu než perly.
19 Nedá se srovnat s kúšským topasem, nedá se zaplatit nejčistším zlatem.
20 Odkud tedy přichází moudrost? Kde je místo rozumnosti?
21 Je utajena před očima všeho živého, zahalena i před nebeským ptactvem.
22 Říše zkázy a smrt říkají: »Pouze jsme zaslechly pověst o ní.«
23 Jenom Bůh rozumí její cestě, on zná také její místo,
24 neboť on dohlédne až do končin země, vidí vše, co je pod nebem.
25 Když větru udělil prudkost a vody odměrkou změřil,
26 když dešti stanovil cíl a cestu bouřnému mračnu,
27 hned tehdy ji viděl a vyprávěl o ní, učinil ji nepohnutelnou a také ji prozkoumal
Jób 29
Jób, Kapitola 29
28 a řekl člověku: »Hle, bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť rozumnost.«
Jób, Kapitola 29
1 Jób pak pokračoval v pronášení svých průpovědí takto:
2 "Kéž by mi bylo jako za předešlých měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh střežil,
3 kdy jeho kahan mi nad hlavou zářil a já jsem temnotou šel v jeho světle,
4 jako se mi vedlo za dnů mé svěžesti, kdy můj stan byl místem důvěrného rozhovoru s Bohem,
5 kdy ještě Všemocný byl při mně a kolem mne moje čeleď,
6 kdy se mé nohy koupaly ve smetaně a skála mi vylévala potoky oleje.
7 Když jsem procházel branou vzhůru k městu, abych na náměstí zaujal své místo,
8 mladíci, jak mě viděli, ztichli, kmeti povstávali a zůstali stát,
9 velmoži se vystříhali řečí, kladli si na ústa ruku,
10 hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru.
11 Čí ucho o mně slyšelo, ten mi blahořečil, a oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě,
12 že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl.
13 Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání.
14 Oblékal jsem spravedlnost, to byl můj oděv; jak říza a turban bylo mi právo.