Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru. Jób 29,10›››
Bible
  • Nápověda
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 29

8 mladíci, jak mě viděli, ztichli, kmeti povstávali a zůstali stát,
9 velmoži se vystříhali řečí, kladli si na ústa ruku,
10 hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru.
11 Čí ucho o mně slyšelo, ten mi blahořečil, a oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě,
12 že jsem utištěného zachránil, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl.
13 Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání.
14 Oblékal jsem spravedlnost, to byl můj oděv; jak říza a turban bylo mi právo.
15 Slepému jsem byl okem a kulhavému nohou,
16 ubožákům jsem byl otcem, spor neznámých jsem rozsuzoval,
17 bídákovi jsem však zvyrážel tesáky, ze zubů mu vyrval kořist.
18 Říkal jsem: »Zahynu se svým hnízdem a rozmnožím své dny jako Fénix.
19 Můj kořen se rozloží při vodách, na mém větvoví bude nocovat rosa.
20 Moje sláva se mi bude obnovovat a můj luk v mé ruce bude stále pružný.«
21 Poslouchali mě a na mě čekávali, umlkali při mé radě;
22 po mém slovu už nic neměnili, má řeč na mě kanula jak rosa.
Jób 30

23 Čekávali na mě jako na déšť, otvírali ústa jak po jarním dešti.
24 Usmíval jsem se na ně, když ztráceli víru, a oni neodmítali světlo mé tváře.
25 Když jsem volil cestu k nim, seděl jsem v čele, bydlel jsem jako král mezi houfy, jako ten, kdo těší truchlivé.

Jób, Kapitola 30

1 Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům.
2 K čemu je mi síla jejich rukou, když zhynula jejich svěžest?
3 Nouzí a hladověním vyčerpáni ohlodávají suchopár od včerejška pustý, zpustošený,
4 trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky jim je chlebem.
5 Byli vypuzeni z obce, pokřikovali za nimi jako za zlodějem;
6 musejí bydlet ve srázných úvalech, v podzemních slujích a pod útesy,
7 hýkají v křoví, zalezlí pod kopřivami,
8 bloudové, bezejmenní, ze země vymrskaní.
9 A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí;
10 hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat.
11 Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili.
12 Vyvstávají z pravé strany jako roj, podrážejí mi nohy, navršili proti mně cesty svých běd,




Komentáře k verši :

hlas vévodů tichl, jazyk jim přilnul k patru. Jób 29,10





Počet veršů v Bibli je 31 167.