Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy. Jób 37,14
Genesis Exodus Leviticus Numeri Deuteronomiu Jozue Soudců Rút 1 Samuelova 2 Samuelova 1 Královská 2 Královská 1 Paralipome 2 Paralipome Ezdráš Nehemjáš Ester Jób Žalmy Přísloví Kazatel Píseň písní Izajáš Jeremjáš Pláč Ezechiel Daniel Ozeáš Jóel Ámos Abdijáš Jonáš Micheáš
Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy. Jób 37,14
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 37
Jób, Kapitola 38
12 a to se točí a převrací, jak on určí, a vše, co mu přikáže, vykoná na tváři okrsku země;
13 užívá ho jako metly nebo k dobru své země, jako důkazu milosrdenství.
15 Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem?
16 Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího?
17 Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem,
18 dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo?
19 Seznam nás s tím, co mu máme říci. Nic nedokážeme pro temnotu.
20 Ohlásí mu někdo, že hodlám mluvit? Řekne si někdo o to, aby byl zničen?
21 Nelze se dívat do světla blesků tehdy, když září v mracích; až se přežene vítr, pročistí je.
22 Od severu přichází zlatavá záře, třpyt kolem Boha budící hrůzu;
23 avšak Všemocného nenajdeme. Je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.
24 Ať se ho proto lidé bojí; nehledí na žádného, kdo spoléhá na své moudré srdce."
Jób, Kapitola 38
1 Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:
2 "Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?
Jób 38
3 Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě.
4 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom.
5 Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřící šňůru?
6 Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen,
7 zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?
8 Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země,
9 když jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak,
10 když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata
11 a řekl: »Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!«
12 Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo,
13 aby se chopila okrajů země a svévolníci byli z ní vytřeseni?
14 Země se mění jak hlína pod pečetidlem, ale oni tu stojí, ač jsou jen šat.
15 Svévolníkům bude odepřeno světlo a zvednutá paže bude přeražena.
16 Přišel jsi až ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně?
17 Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil?