Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
znaveného neosvěžils vodou, hladovému odepřel jsi chleba. Jób 22,7
Bible
Jób 22

5 Tvá zloba je velká, tvá nepravost nekonečná.
6 Bezdůvodně jsi bral zástavu od bratří, svlékal jsi z nich šat a nechával je nahé,
7 znaveného neosvěžils vodou, hladovému odepřel jsi chleba.
8 Země patří tomu, kdo má pevnou paži, bude na ní sídlit ten, koho Bůh milostivě přijal.
9 Tys však s prázdnou posílal pryč vdovy, paže sirotků jsi drtil.
10 Proto jsou kolem tebe osidla, náhlý strach tě plní hrůzou,
11 pro tmu nevidíš a spousty vod tě přikrývají.
12 Což není Bůh vysoko nad nebesy? Pohleď vzhůru na hvězdy, jak jsou vyvýšeny.
13 A ty říkáš: »Copak Bůh ví, skrze temné mrákoty co může soudit?
14 Oblaka ho zahalují, takže nevidí; prochází se kdesi po obvodu nebes.«
15 Chceš se držet stezky dávnověku, po níž chodívají mužové propadlí ničemnostem,
16 kteří byli zasaženi, ačkoli čas nenadešel, proudem zatopeni do základů?
17 Říkávali Bohu: »Jdi pryč od nás.« Co jiného jim měl Všemocný udělat?
18 Jejich domy naplňoval blahobytem. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků!
19 Spravedliví to uvidí a zaradují se, nevinný se jim vysměje:
Jób 23

20 »Zničeni jsou ti, kdo na nás útočili, a co po nich zbylo, pozřel oheň.«
21 Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje. Vzejde ti z toho jen užitek.
22 Přijímej z jeho úst naučení, vkládej si do srdce jeho slova.
23 Vrátíš-li se k Všemocnému, budeš vybudován, vzdálíš-li od svého stanu podlost.
24 Odlož do prachu svá zlatá zrnka, mezi potoční skaliska ofirské zlato.
25 Pak bude Všemocný sám tvým zlatem, bude ti hromadou stříbra.
26 Ve Všemocném najdeš svoje blaho, budeš pozvedat svoji tvář k Bohu.
27 Budeš-li ho prosit, vyslyší tě, a ty budeš plnit svoje sliby.
28 Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak, a na tvých cestách bude zářit světlo.
29 Až budou jiní poníženi, řekneš: »Ó pýcho!« Bůh zachrání ty, kdo klopí oči.
30 Zachrání toho, kdo není bez viny; bude zachráněn pro čistotu tvých rukou."

Jób, Kapitola 23

1 Jób na to odpověděl:
2 "Také dnes zní moje lkání vzpurně, vzdychám pod rukou, která mě tíží.
3 Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu,
4 předložil bych mu svou při a plno důkazů by podala má ústa.