Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína. Jób 13,12
Genesis Exodus Leviticus Numeri Deuteronomiu Jozue Soudců Rút 1 Samuelova 2 Samuelova 1 Královská 2 Královská 1 Paralipome 2 Paralipome Ezdráš Nehemjáš Ester Jób Žalmy Přísloví Kazatel Píseň písní Izajáš Jeremjáš Pláč Ezechiel Daniel Ozeáš Jóel Ámos Abdijáš Jonáš Micheáš
Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína. Jób 13,12
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 13
10 Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit.
11 Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho?
13 Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit, pak ať se přese mne přežene cokoli.
14 Chci nasadit svou kůži, dát svůj život v sázku.
15 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty.
16 Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup.
17 Slyšte, slyšte mou řeč, dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím.
18 Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým.
19 Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu.
20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat:
21 Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá.
22 Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi.
23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích.
24 Proč skrýváš svou tvář a pokladáš mě za svého nepřítele?
Jób 14
Jób, Kapitola 14
25 Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo?
26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí,
27 svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou.
28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.
Jób, Kapitola 14
1 Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti.
2 Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.
3 Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou.
4 Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.
5 Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.
6 Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou.
7 Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou,
8 byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez.
9 Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek.
10 Zemře-li muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl?
11 Z moře se vytratí vody, řeka opadne a vyschne;