Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil." Jób 2,3›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 2
Jób, Kapitola 2
Jób, Kapitola 3
Jób, Kapitola 2
1 A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina.
2 Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem."
3 Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil."
4 Satan však Hospodinu odpověděl: "Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má.
5 Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit."
6 Hospodin na to satanovi odvětil: "Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život."
7 A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy.
8 Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela.
9 Jeho žena mu však řekla: "Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři."
10 Ale on jí odpověděl: "Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?" Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.
11 O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho.
12 Rozhlíželi se po něm už zdaleka, ale nemohli ho poznat. Propukli v hlasitý pláč, roztrhli své řízy a rozhazovali nad hlavou k nebi prach.
13 Seděli potom spolu s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná.
Jób, Kapitola 3
1 Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni.
2 Jób mluvil takto:
Jób 3
3 "Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: »Je počat muž.«
4 Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví.
5 Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne.
6 A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane.
7 Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne.
8 Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana.
9 Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory,
10 neboť neuzavřela život mé matky, neskryla trápení před mým zrakem.
11 Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky?
12 Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů?
13 Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku
14 spolu s králi a zemskými rádci, jimž z toho, co zbudovali, zbyly trosky,
15 nebo s velmoži, co měli plno zlata a domy si naplnili stříbrem,
16 nebo jako zahrabaný potrat - nebyl bych tu, jako nedonošený plod, který nespatřil světlo.
17 Svévolníci přestanou tam bouřit, zemdlení tam dojdou odpočinku,
Komentáře k verši :
Hospodin se satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil." Jób 2,3
Počet veršů v Bibli je 31 167.