Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. Matouš 13,7›››
Matouš 13
5 Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi.
6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.
7 Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.
8 A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.
9 Kdo má uši, slyš!"
10 Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"
11 On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno.
12 Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou.
14 A plní se na nich proroctví Izaiášovo: `Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět a neuvidíte.
15 Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže nevidí očima a ušima neslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´
16 Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.
17 Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli.
18 Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači.
19 Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty.
Matouš 13
20 U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá;
21 ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.
22 U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody.
23 U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou."
24 Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
25 Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
26 Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel.
27 Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: `Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?´
28 On jim odpověděl: `To udělal nepřítel.´ Sluhové mu řeknou: `Máme jít a plevel vytrhat?´
29 On však odpoví: `Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
30 Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.´"
31 Ještě jiné podobenství jim předložil: "Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli;
32 je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší, než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."
33 Pověděl jim i toto podobenství: "Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí."
34 Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil,
Komentáře k verši :
Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. Matouš 13,7
Počet veršů v Bibli je 31 167.