Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
a řekli: "Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tu moc dal." Lukáš 20,2
Genesis Exodus Leviticus Numeri Deuteronomiu Jozue Soudců Rút 1 Samuelova 2 Samuelova 1 Královská 2 Královská 1 Paralipome 2 Paralipome Ezdráš Nehemjáš Ester Jób Žalmy Přísloví Kazatel Píseň písní Izajáš Jeremjáš Pláč Ezechiel Daniel Ozeáš Jóel Ámos Abdijáš Jonáš Micheáš
a řekli: "Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tu moc dal." Lukáš 20,2
Lukáš 20
Lukáš, Kapitola 20
48 ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech.
Lukáš, Kapitola 20
1 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími
3 Odpověděl jim: "I já vám položím otázku. Řekněte mi,
4 odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?"
5 Oni o tom mezi sebou uvažovali: "Řekneme-li `z nebe´, namítne nám: `Proč jste mu neuvěřili?´
6 Řekneme-li `od lidí´, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok."
7 A tak odpověděli, že nevědí, odkud.
8 Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím."
9 Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: "Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval.
10 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou.
11 Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili zneuctili a poslali zpět s prázdnou.
12 Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali.
13 Tu řekl pán vinice: `Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.´
14 Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: `To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.´
Lukáš 20
15 A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?
16 Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným." Když to uslyšeli, řekli: "To přece ne!"
17 On na ně pohleděl a řekl: "Co tedy znamená slovo Písma: `Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?´
18 Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí."
19 Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.
20 Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu.
21 Otázali se ho: "Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy.
22 Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?"
23 Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim:
24 "Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
25 Řekl jim: "Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."
26 A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.
27 Přišli k němu někteří ze saduceů - ti popírají vzkříšení - a otázali se ho:
28 "Mistře, Mojžíš nám ustanovil: `Zemře-li nečí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.´
29 Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný.