Ale při tom všem vydává země užitek, vždyť pole slouží i králi. Kazatel 5,8›››
Kazatel 5
Kazatel, Kapitola 6
6 Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj Boha!
7 Uvidíš-li, že je v kraji chudých utiskován, že je znásilňováno právo a spravedlnost, nediv se té zvůli; vyšší hlídá vysokého a nad nimi jsou ještě vyšší.
8 Ale při tom všem vydává země užitek, vždyť pole slouží i králi.
9 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost.
10 Když se rozmnožuje jmění, množí se i příživníci. Jaký prospěch z toho mívá vlastník? Ledaže se na to může dívat.
11 Sladký je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku sytost.
12 Je zlý neduh, který jsem pod sluncem viděl: vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží.
13 Po úmorné lopotě může o bohatství přijít a syn, jehož zplodil, stojí s prázdnou rukou.
14 Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo.
15 A také to je zlý neduh: Každý odejde, jak přišel; jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr?
16 Nadto po všechny dny jídal ve tmě, a takového hoře, nemoci a hněvu!
17 Hle, co jsem shledal: Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, které mu dal Bůh, neboť to je jeho podíl.
18 Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží.
19 Ten totiž příliš nemyslí na dny svého života, protože Bůh oblažuje jeho srdce radostí.
Kazatel, Kapitola 6
1 Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté:
Kazatel 7
Kazatel, Kapitola 7
2 Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh.
3 Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on.
4 Vešel do pomíjivosti, zapadl v temnotách a temnotou je přikryto jeho jméno;
5 ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk.
6 A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa?
7 Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není.
8 A jakou má přednost moudrý před hlupákem? Co má z života utištěný, i kdyby žít uměl?
9 Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem.
10 Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním.
11 Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk?
12 Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm?
Kazatel, Kapitola 7
1 Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.
2 Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.
3 Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřelá tvář prospívá srdci.
4 Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek.
Komentáře k verši :
Ale při tom všem vydává země užitek, vždyť pole slouží i králi. Kazatel 5,8
Počet veršů v Bibli je 31 167.