Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane. Kazatel 11,2›››
Kazatel 11
Kazatel, Kapitola 11
Kazatel, Kapitola 12
20 Králi nezlořeč ani v mysli, boháčovi nezlořeč ani v pokojíku, kde uléháš, neboť nebeské ptactvo roznese ten hlas, okřídlenec vyzradí každé slovo.
Kazatel, Kapitola 11
1 Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.
2 Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane.
3 Jestliže mraky se naplní, spustí se na zemi déšť; jestliže strom padne k jihu či na sever, zůstane na místě, kam padl.
4 Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet.
5 Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná.
6 Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboť nevíš, zda se zdaří to či ono, či zda obojí je stejně dobré.
7 Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím.
8 I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech, ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho. Cokoli přijde, je pomíjivost.
9 Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.
10 Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.
Kazatel, Kapitola 12
1 Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení";
2 než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky.
3 V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,
4 a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně.
Píseň písní 1
Píseň písní, Kapitola 1
5 A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.
6 Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.
7 A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.
8 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí.
9 Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá.
10 Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy.
11 Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená.
12 Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
13 Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.
14 Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.
Píseň písní, Kapitola 1
1 Nejkrásnější z písní Šalomounových.
2 Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
3 Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej - tvé jméno. Proto tě dívky milují.
4 Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání, opojnější než víno. Právem tě všichni milují.
5 Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy.
Komentáře k verši :
Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane. Kazatel 11,2
Počet veršů v Bibli je 31 167.