Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil? Kazatel 7,13›››
Kazatel 7
11 Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce;
12 být ve stínu moudrosti je jako být ve stínu peněz, avšak užitečnější je poznat moudrost: ta zachovává život tomu, kdo ji má.
13 Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil?
14 V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh proto, aby se člověk nedozvěděl, co bude po něm.
15 To všechno jsem viděl ve dnech své pomíjivosti: Spravedlivý hyne i při své spravedlnosti a svévolník dlouho žije i při své zlobě.
16 Nebuď příliš spravedlivý ani nadmíru moudrý; proč by ses měl zničit?
17 Nebuď příliš svévolný a nebuď jako pomatenec; proč bys umíral, než vyprší tvůj čas?
18 Bude dobře, když se tohoto přidržíš a ono nespustíš ze zřetele; vždyť kdo se bojí Boha, ujde obojímu.
19 Moudrost dává moudrému více síly, než jakou má deset mocných v městě.
20 Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil.
21 Nevšímej si všech řečí, které se vedou, abys neuslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok.
22 Sám v srdci víš, žes i ty častokrát zlehčoval druhé.
23 To všechno jsem chtěl vyzkoušet moudrostí; řekl jsem si: Budu moudrý. Ale moudrost se ode mne vzdalovala.
24 Daleko je to, co se stalo, hluboko, přehluboko; kdo to nalezne?
25 Zaměřil jsem se cele na to, abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho, abych poznal i hloupou svévoli a ztřeštěnou pomatenost.
Kazatel 8
Kazatel, Kapitola 8
26 A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen.
27 Hleď, na to jsem přišel, řekl Kazatel, když jsem porovnával jedno s druhým, abych se dopídil smyslu,
28 jejž jsem stále hledal a nenalézal: Mezi tisíci jsem našel jednoho člověka, ale ženu jsem mezi těmi všemi nenalezl.
29 Hleď, jenom na to jsem přišel, že Bůh sice učinil člověka přímého, ten však vyhledává samé smyšlenky.
Kazatel, Kapitola 8
1 Kdo se vyrovná moudrému a kdo zná výklad věcí? Moudrost prosvítí člověku tvář, i tvrdost jeho tváře se změní.
2 Pravím: Dbej na králův rozkaz, a to kvůli přísaze Boží.
3 Neodcházej náhle od něho, nestůj při zlé věci; neboť on může učinit všechno, co se mu zlíbí.
4 Vždyť královo slovo má moc a kdo mu řekne: "Co to děláš?"
5 Kdo dbá na příkazy, neokusí nic zlého, srdce moudrého ví, že nastane čas soudu.
6 Nad každým děním nastane čas soudu; na člověku je mnoho zlého.
7 Nikdo neví, co nastane; kdo oznámí člověku, jak bude?
8 Není člověka, jenž by měl svého ducha v moci, nezadrží jej, nemá moc nade dnem smrti; z toho boje není východiska, svévole nezachrání toho, kdo ji páchá.
9 To všechno jsem viděl, když jsem si předsevzal zabývat se vším, co se pod sluncem děje v čase, kdy má člověk moc nad člověkem a působí mu zlo.
10 Hned nato jsem pohleděl na pohřbené svévolníky; přicházívali a odcházeli ze svatého místa a ve městě se zapomínalo, jak jednali. Také to je pomíjivost.
11 Poněvadž nad zločinem není hned vykonán rozsudek, tíhne srdce lidských synů k páchání zla.
Komentáře k verši :
Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil? Kazatel 7,13
Počet veršů v Bibli je 31 167.