A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti? Židům 3,17›››
Židům 4
Židům, Kapitola 4
15 Je řečeno: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!´
16 Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením?
17 A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti?
18 A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli?
19 Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.
Židům, Kapitola 4
1 Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí.
2 I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali.
3 Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: `Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!´ To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět.
4 O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: `I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.´
5 Zde však čteme: `Do mého odpočinutí nevejdou.´
6 Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli,
7 určuje Bůh jiné `dnes´. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!´
8 Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu.
9 Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou.
10 Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého.
Židům 5
Židům, Kapitola 5
11 A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.
12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.
13 Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.
14 Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.
15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.
16 Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Židům, Kapitola 5
1 Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy.
2 Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti.
3 A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe.
4 Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona.
5 Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.´
6 A na jiném místě říká: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.´
7 Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel.
8 Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel,
9 tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy,
Komentáře k verši :
A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti? Židům 3,17
Počet veršů v Bibli je 31 167.