Nevěřili králové země ani všichni obyvatelé světa, že vejde protivník a nepřítel do jeruzalémských bran. Pláč 4,12›››
Pláč 4
Pláč, Kapitola 5
10 Ženy, které bývají tak milosrdné, vařili vlastníma rukama své děti a pojídaly je při těžké ráně dcery mého lidu.
11 Hospodin dovršil své rozhořčení, vylil svůj planoucí hněv, zanítil na Sijónu oheň, aby jej pozřel do základů.
12 Nevěřili králové země ani všichni obyvatelé světa, že vejde protivník a nepřítel do jeruzalémských bran.
13 To pro hříchy jeho proroků, pro nepravosti kněží, kteří prolévali uprostřed něho krev spravedlivých.
14 Potáceli se po ulicích slepí, potřísněni krví, nikdo se nesměl dotknout jejich oděvu.
15 "Odstupte! Nečistý!" volali na ně, "Odstupte! Odstupte! Nedotýkejte se!" Když se odpotáceli, říkalo se mezi pronárody: "Už tu nikdy nebudou hosty."
16 Hospodin sám je rozdělil, už nikdy na ně nepohlédne. Nebrali ohled na kněze, nad starci se neslitovali.
17 Naše oči se vyčerpávaly vyhlížením pomoci, byl to však přelud; na své hlídce jsme vyhlíželi pronárod neschopný zachránit.
18 Sledovali nás na každém kroku, abychom nechodili po svých prostranstvích, náš konec se přiblížil, naše dny se naplnili, nastal náš konec.
19 Naši pronásledovatelé byli rychlejší než nebeští orli, zahnali nás do hor, číhali na nás v poušti.
20 Dech našeho chřípí, Hospodinův pomazaný, byl lapen do jejich jámy. A o něm jsme říkávali: "V jeho stínu budeme žít mezi pronárody."
21 Jenom se vesel a raduj, dcero edómská, bydlící v zemi Úsu! I na tebe přijde kalich, opojíš se a budeš obnažena.
22 Tvá nepravost však, dcero sijónská, skončí, Bůh tě už nikdy nenechá odvést do vyhnanství, ale tebe, dcero edómská, ztrestá za tvou nepravost a odhalí tvé hříchy.
Pláč, Kapitola 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám stalo, popatř a pohleď na naši potupu!
2 Naše dědictví připadlo cizákům, naše domy cizincům.
Pláč 5
3 Stali jsme se sirotky, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy.
4 Vlastní vodu pijeme za stříbro, své dřevo musíme platit.
5 Jsme pronásledováni, visí nám na šíji, vynakládáme námahu a nedopřejí nám klidu.
6 Egyptu podáváme ruku, též Asýrii, abychom se nasytili chlebem.
7 Naši otcové zhřešili, už nejsou, a my neseme jejich nepravosti.
8 Otroci se stali našimi vládci a nikdo nás z jejich rukou nevytrhne.
9 S nasazením života přinášíme chléb, ohrožováni mečem z pouště.
10 Kůže nám žhne jako pec od úporného hladu.
11 Na Sijónu ponižují ženy, v judských městech panny.
12 Jejich rukou jsou věšeni velmožové, tváře starců nejsou ctěny.
13 Junáci nosí mlýnek, mladíci klopýtají pod dřívím.
14 Starci přestali zasedat v bráně a junáci zpívat písničky.
15 Přestalo veselí našeho srdce, v truchlení se proměnil náš tanec.
16 Spadla koruna z naší hlavy, běda nám, neboť jsme hřešili.
17 Nad tím zemdlelo naše srdce, nad oním se nám zatmělo v očích,
Komentáře k verši :
Nevěřili králové země ani všichni obyvatelé světa, že vejde protivník a nepřítel do jeruzalémských bran. Pláč 4,12
Počet veršů v Bibli je 31 167.