Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí. Kazatel 12,8›››
Kazatel 12
Píseň písní, Kapitola 1
6 Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.
7 A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.
8 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí.
9 Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá.
10 Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy.
11 Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená.
12 Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
13 Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.
14 Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.
Píseň písní, Kapitola 1
1 Nejkrásnější z písní Šalomounových.
2 Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
3 Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej - tvé jméno. Proto tě dívky milují.
4 Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání, opojnější než víno. Právem tě všichni milují.
5 Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy.
6 Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.
Píseň písní 2
Píseň písní, Kapitola 2
7 Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?
8 "Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib."
9 Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně.
10 Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené, tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.
11 Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.
12 Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.
13 Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.
14 Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.
15 Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice.
16 Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň.
17 Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.
Píseň písní, Kapitola 2
1 Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.
2 Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami.
3 Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.
4 On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.
Komentáře k verši :
Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí. Kazatel 12,8
Počet veršů v Bibli je 31 167.