Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení"; Kazatel 12,1›››
Kazatel 12
Kazatel, Kapitola 12
9 Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.
10 Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.
Kazatel, Kapitola 12
1 Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení";
2 než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky.
3 V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,
4 a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně.
5 A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.
6 Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.
7 A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.
8 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí.
9 Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá.
10 Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy.
11 Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená.
12 Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
13 Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.
Píseň písní 1
Píseň písní, Kapitola 1
14 Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.
Píseň písní, Kapitola 1
1 Nejkrásnější z písní Šalomounových.
2 Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno.
3 Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej - tvé jméno. Proto tě dívky milují.
4 Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání, opojnější než víno. Právem tě všichni milují.
5 Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy.
6 Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.
7 Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů?
8 "Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib."
9 Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně.
10 Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené, tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel.
11 Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.
12 Pokud je při stole král, vydává nard můj svou vůni.
13 Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou.
14 Hroznem henny je pro mne můj milý v éngedských vinicích.
Komentáře k verši :
Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení"; Kazatel 12,1
Počet veršů v Bibli je 31 167.