Uštkne-li had, dříve než byl zaříkán, zaklínač pranic neprospěje. Kazatel 10,11›››
Kazatel 10
Kazatel, Kapitola 11
9 Kdo láme kámen, přichází k úrazu, kdo štípe dříví, je při tom ohrožen.
10 Ztupí-li se sekera a nenaostří-li se znovu, je nutno víc napnout síly. Užitečná a prospěšná je moudrost.
11 Uštkne-li had, dříve než byl zaříkán, zaklínač pranic neprospěje.
12 Slova z úst moudrému příjemně plynou, kdežto hlupáka vlastní rty pohlcují.
13 Sotvaže promluví, prozradí pomatenost, a když domluví, zlou ztřeštěnost.
14 Pomatenec má plno řečí. Co nastane, člověk neví, a kdo mu oznámí, co bude po něm?
15 Hlupáci se unavují pachtěním, nevědí ani, kudy jít do města.
16 Běda tobě, země, je-li tvým králem chlapec a tvá knížata hodují z jitra!
17 Blaze tobě, země, je-li tvůj král vznešeného rodu a tvá knížata jídají v náležitý čas pro posilnění, a ne pro opilství.
18 Pro lenošení sesouvá se krov, pro nečinnost rukou zatéká do domu.
19 K obveselení se strojí pokrm a radost životu dává víno; peníze vyřeší všechno.
20 Králi nezlořeč ani v mysli, boháčovi nezlořeč ani v pokojíku, kde uléháš, neboť nebeské ptactvo roznese ten hlas, okřídlenec vyzradí každé slovo.
Kazatel, Kapitola 11
1 Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.
2 Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane.
3 Jestliže mraky se naplní, spustí se na zemi déšť; jestliže strom padne k jihu či na sever, zůstane na místě, kam padl.
Kazatel 12
Kazatel, Kapitola 12
4 Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet.
5 Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná.
6 Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboť nevíš, zda se zdaří to či ono, či zda obojí je stejně dobré.
7 Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím.
8 I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech, ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho. Cokoli přijde, je pomíjivost.
9 Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.
10 Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.
Kazatel, Kapitola 12
1 Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení";
2 než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky.
3 V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví a mlečky nechají práce a bude jich málo, a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,
4 a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít přidušeně.
5 A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě; a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí účinnost. Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.
6 Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.
7 A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.
8 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí.
Komentáře k verši :
Uštkne-li had, dříve než byl zaříkán, zaklínač pranic neprospěje. Kazatel 10,11
Počet veršů v Bibli je 31 167.