Hlupák skládá ruce v klín a užírá se. Kazatel 4,5›››
Kazatel 4
3 Ale nad oboje líp je na tom ten, kdo ještě není a nevidí zlo, které se pod sluncem děje.
4 Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem.
5 Hlupák skládá ruce v klín a užírá se.
6 Lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem.
7 A znovu jsem pohleděl, jak všechno pod sluncem je pomíjivé.
8 Někdo je sám a nikoho nemá, ani syna ani bratra, a všechno jeho pachtění nebere konce, jeho oko se bohatství nenasytí. "Pro koho se pachtím a sám se připravuji o pohodlí?" Také to je pomíjivost a úmorná lopota.
9 Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění.
10 Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl.
11 Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden?
12 Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!
13 Lepší nuzný moudrý chlapec než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení.
14 Vyšel z vězení a stal se králem, narodil se jako chuďas a došel království.
15 Shledal jsem, že všichni živí, ti, kdo chodí pod sluncem, byli při tom druhém, při chlapci, jenž nastoupil po něm.
16 Nesčetný byl všechen lid, jemuž byl v čele, ale radovat se z něho nebude už příští pokolení. Věru i to je pomíjivost a honba za větrem.
17 Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého.
Kazatel 5
Kazatel, Kapitola 5
Kazatel, Kapitola 5
1 Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova.
2 Po mnohé lopotě přichází sen; hlupák se ozývá mnoha slovy.
3 Ty, když se zavážeš Bohu slibem, splň jej bez meškání, neboť v hlupácích nemá Bůh zalíbení. Co slíbíš, to splň!
4 Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a neplníš.
5 Nedovol svým ústům, aby svedla ke hříchu tvé tělo, neříkej před Božím poslem: "To byl omyl." Proč se má Bůh rozlítit pro to, cos řekl, a zničit dílo tvých rukou?
6 Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj Boha!
7 Uvidíš-li, že je v kraji chudých utiskován, že je znásilňováno právo a spravedlnost, nediv se té zvůli; vyšší hlídá vysokého a nad nimi jsou ještě vyšší.
8 Ale při tom všem vydává země užitek, vždyť pole slouží i králi.
9 Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti. Také to je pomíjivost.
10 Když se rozmnožuje jmění, množí se i příživníci. Jaký prospěch z toho mívá vlastník? Ledaže se na to může dívat.
11 Sladký je spánek toho, kdo pracuje, ať jí málo nebo mnoho, ale boháčovi nedopřeje spánku sytost.
12 Je zlý neduh, který jsem pod sluncem viděl: vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží.
13 Po úmorné lopotě může o bohatství přijít a syn, jehož zplodil, stojí s prázdnou rukou.
14 Jako vyšel z života své matky, nahý zase odchází, jak přišel, a za svoje pachtění si nic neodnese, ani co by se do ruky vešlo.
15 A také to je zlý neduh: Každý odejde, jak přišel; jaký užitek má z toho, že se pachtil a honil vítr?
Komentáře k verši :
Hlupák skládá ruce v klín a užírá se. Kazatel 4,5
Počet veršů v Bibli je 31 167.