Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena. Přísloví 31,19›››
Přísloví 31
17 Bedra si opáše silou a posílí své paže.
18 Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.
19 Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.
20 Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.
21 Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu.
22 Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.
23 Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.
24 Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.
25 Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.
26 Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.
27 Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.
28 Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:
29 "Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš."
30 Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
31 Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!
Kazatel 1
Kazatel, Kapitola 1
Kazatel, Kapitola 1
1 Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.
3 Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?
4 Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.
5 Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde.
6 Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí.
7 Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.
8 Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením.
9 Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.
10 Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi.
11 Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom.
12 Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě.
13 Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje. Úmornou lopotu vložil Bůh lidským synům, a tak se lopotí.
14 Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.
15 Co je pokřivené, nelze napřímit, a čeho se nedostává, nelze spočítat.
Komentáře k verši :
Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena. Přísloví 31,19
Počet veršů v Bibli je 31 167.