jeden přilétá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit. Jób 41,9›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 41
7 Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí,
8 dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne;
9 jeden přilétá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit.
10 Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky,
11 z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry,
12 z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným,
13 jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen,
14 v jeho šíji dříme síla, před ním se každý zkroušeně chvěje,
15 laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se,
16 jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen, slité jako spodní žernov.
17 Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy,
18 meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu.
19 Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo,
20 šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy,
21 kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp.
Jób 42
Jób, Kapitola 42
22 Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí,
23 způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti,
24 nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.
25 Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu.
26 Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem."
Jób, Kapitola 42
1 Jób na to Hospodinu odpověděl:
2 "Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný.
3 Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.
4 Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě.
5 Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.
6 Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu."
7 Když Hospodin k Jóbovi domluvil tato slova, řekl Elífazovi Témanskému: "Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.
8 Vezměte tedy za sebe sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému služebníku Jóbovi. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Jób ať se za vás modlí. Já ho přijmu milostivě a nepotrestám vás za vaše poblouzení, že jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób."
9 I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. A Hospodin Jóba milostně přijal.
10 Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.
Komentáře k verši :
jeden přilétá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit. Jób 41,9
Počet veršů v Bibli je 31 167.