jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze, Jób 31,26›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 31
24 Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: »V tebe doufám«,
25 jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný, že má ruka nabyla úctyhodného jmění,
26 jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze,
27 a mé srdce potají se dalo zlákat, abych polibek svých úst jim rukou poslal,
28 i to by byla nepravost hodná odsouzení, neboť bych tím zapřel Boha shůry.
29 Jestliže jsem se zaradoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého -
30 vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu,
31 lidé z mého stanu si nestěžovali: »Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti«,
32 cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře -,
33 jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi,
34 že bych se byl lekal početného davu a že bych se opovržení lidských čeledí děsil, pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří.
35 Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel! Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví. Můj odpůrce sepsal zápis.
36 Klidně si jej vložím na rameno, ovinu si jej jak věnec.
37 O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu.
38 Jestliže má půda proti mně křičela a její brázdy přitom plakaly,
Jób 32
Jób, Kapitola 32
39 jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení a její vlastníky odbýval,
40 ať místo pšenice vzejde trní, místo ječmene býlí." Zde končí Jóbova slova.
Jób, Kapitola 32
1 Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý.
2 Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh.
3 Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem nepřátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka.
4 Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on.
5 Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem.
6 Na to tedy navázal Elíhů, syn Berakeela Búzského, slovy: "Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím.
7 Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují.
8 Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými.
9 Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu.
10 Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím.
11 Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vaší rozumnosti, až co svými slovy vystihnete.
12 Snažil jsem se vám porozumět, avšak Jóba nikdo neusvědčil, žádný z vás neodpověděl na jeho řeči.
13 Neříkejte: »My jsme našli moudrost; Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.«
Komentáře k verši :
jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze, Jób 31,26
Počet veršů v Bibli je 31 167.