ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní. Jób 31,10›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 31
8 ať jiný sní, co zaseju, a moji potomci ať jsou vykořeněni.
9 Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha,
10 ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní.
11 Byla by to přece mrzkost, nepravost hodná odsouzení,
12 byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy, který do kořenů zničí všechnu mou úrodu.
13 Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně, když se mnou vedli spor,
14 co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat?
15 Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně?
16 Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději
17 a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl -
18 ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil -,
19 jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá,
20 jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat,
21 jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci,
22 ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu.
Jób 31
23 Propadl bych jistě strachu, bědám Božím, na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností.
24 Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: »V tebe doufám«,
25 jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný, že má ruka nabyla úctyhodného jmění,
26 jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze,
27 a mé srdce potají se dalo zlákat, abych polibek svých úst jim rukou poslal,
28 i to by byla nepravost hodná odsouzení, neboť bych tím zapřel Boha shůry.
29 Jestliže jsem se zaradoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého -
30 vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu,
31 lidé z mého stanu si nestěžovali: »Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti«,
32 cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře -,
33 jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi,
34 že bych se byl lekal početného davu a že bych se opovržení lidských čeledí děsil, pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří.
35 Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel! Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví. Můj odpůrce sepsal zápis.
36 Klidně si jej vložím na rameno, ovinu si jej jak věnec.
37 O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu.
Komentáře k verši :
ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní. Jób 31,10
Počet veršů v Bibli je 31 167.