Ať si mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem, Jób 20,12›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 20
10 Jeho synové se budou chtít zalíbit nuzným, vlastníma rukama vrátí, co svou silou získal.
11 I když jeho kosti jsou plny mladistvé svěžesti, i ta s ním ulehne do prachu.
12 Ať si mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem,
13 kochá se v ní, nevzdá se jí, zadržuje ji na svém patře,
14 jeho pokrm se mu v útrobách změní, stane se mu ve vnitřnostech zmijím jedem.
15 Nahltal se majetku, ale vyzvrátí jej, Bůh mu jej vyžene z břicha.
16 Bude sát zmijí jed, hadí jazyk ho zabije.
17 Nebude se dívat na tekoucí vody, na řeky, potoky medu a mléka.
18 Výtěžek vrátí, nezhltne jej, nad ziskem z obchodu nebude jásat.
19 Odstrkoval a opouštěl nuzné, uchvátil dům, ač jej nestavěl.
20 V nitru však nepoznal klidu, to, po čem dychtil, ho nezachrání.
21 Před jeho žravostí nic neobstálo, proto jeho blahobyt nebude trvalý.
22 Při nejhojnějším nadbytku mu bude úzko, dopadnou na něho ruce všech bědných.
23 Jen ať si plní své břicho, Bůh na něho sešle svůj planoucí hněv, jeho útroby zasáhne sprškou šípů.
24 Bude prchat před železnou zbrojí a postřelí ho bronzový luk.
Jób 21
Jób, Kapitola 21
25 Střela pronikne mu zády, blesk jeho žlučí; zajde obklopen přízraky.
26 Všechna temnota je pro něj uchována, pohltí ho oheň, který nerozdmýchal člověk, zle dopadne v jeho stanu i ten, kdo vyvázl.
27 Nebesa zjeví jeho nepravost a země povstane proti němu.
28 Víno z jeho domu se nepřestěhuje jinam, rozplyne se v den Božího hněvu.
29 To je úděl svévolného člověka, určený Bohem, Bohem mu přiřčené dědictví.
Jób, Kapitola 21
1 Jób na to odpověděl:
2 "Poslouchejte dobře mou řeč, potěšíte mě tím.
3 Strpte, abych též promluvil; až domluvím, posmíveje se.
4 Týká se mé lkání jen člověka? Což nemám důvod být netrpělivý?
5 Obraťte se ke mně, užasnete; dejte si na ústa ruku:
6 Když se rozpomínám, jsem naplněn hrůzou, mého těla se zmocňuje zděšení.
7 Proč naživu zůstávají svévolníci? Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky,
8 své potomstvo mají pevně kolem sebe, své potomky mají před očima,
9 v jejich domech je pokoj beze strachu, Boží hůl na ně nedopadá.
10 Jejich býk nebývá připouštěn nadarmo, jejich kráva se otelí a nezmetá.
Komentáře k verši :
Ať si mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem, Jób 20,12
Počet veršů v Bibli je 31 167.