rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány! Jób 19,24›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 19
Jób, Kapitola 20
22 Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa?
23 Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis
24 rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány!
25 Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.
26 A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,
27 já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.
28 Říkáte: »Jak ho chytit?« Ve mně prý je příčina všeho.
29 Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného."
Jób, Kapitola 20
1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:
2 "Jak tak o tom přemítám, musím odporovat, proto abych si pospíšil.
3 Důtku, jež mě uráží, vyslechnout musím, ale můj rozumný duch mi velí odpovědět.
4 Což nevíš, že je to tak odjakživa, od chvíle, co byl člověk postaven na zemi,
5 že plesání svévolníků trvá krátce a radost rouhačů jen okamžik?
6 I když ve své povznesenosti se vypíná až k nebi a jeho hlava se dotýká oblaků,
7 navždy zanikne tak jako jeho výkal, a kdo jej vídali, řeknou: »Kde je?«
Jób 20
8 Odlétne jak sen a nenajdou ho, bude zaplašen jako vidění noční.
9 Oko, jež ho spatřovalo, už ho nezahlédne, nikdo ho na jeho místě neuvidí.
10 Jeho synové se budou chtít zalíbit nuzným, vlastníma rukama vrátí, co svou silou získal.
11 I když jeho kosti jsou plny mladistvé svěžesti, i ta s ním ulehne do prachu.
12 Ať si mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem,
13 kochá se v ní, nevzdá se jí, zadržuje ji na svém patře,
14 jeho pokrm se mu v útrobách změní, stane se mu ve vnitřnostech zmijím jedem.
15 Nahltal se majetku, ale vyzvrátí jej, Bůh mu jej vyžene z břicha.
16 Bude sát zmijí jed, hadí jazyk ho zabije.
17 Nebude se dívat na tekoucí vody, na řeky, potoky medu a mléka.
18 Výtěžek vrátí, nezhltne jej, nad ziskem z obchodu nebude jásat.
19 Odstrkoval a opouštěl nuzné, uchvátil dům, ač jej nestavěl.
20 V nitru však nepoznal klidu, to, po čem dychtil, ho nezachrání.
21 Před jeho žravostí nic neobstálo, proto jeho blahobyt nebude trvalý.
22 Při nejhojnějším nadbytku mu bude úzko, dopadnou na něho ruce všech bědných.
Komentáře k verši :
rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány! Jób 19,24
Počet veršů v Bibli je 31 167.