Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat. Jób 19,16›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 19
14 moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě.
15 Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího, v jejich očích jsem cizozemec.
16 Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat.
17 Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu.
18 I padouši se mě štítí, když chci povstat, spílají mi,
19 všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval,se ke mně obracejí zády.
20 Jsem vyzáblý, kost a kůže, vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů.
21 Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží.
22 Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa?
23 Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis
24 rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány!
25 Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.
26 A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,
27 já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.
28 Říkáte: »Jak ho chytit?« Ve mně prý je příčina všeho.
Jób 20
Jób, Kapitola 20
29 Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného."
Jób, Kapitola 20
1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:
2 "Jak tak o tom přemítám, musím odporovat, proto abych si pospíšil.
3 Důtku, jež mě uráží, vyslechnout musím, ale můj rozumný duch mi velí odpovědět.
4 Což nevíš, že je to tak odjakživa, od chvíle, co byl člověk postaven na zemi,
5 že plesání svévolníků trvá krátce a radost rouhačů jen okamžik?
6 I když ve své povznesenosti se vypíná až k nebi a jeho hlava se dotýká oblaků,
7 navždy zanikne tak jako jeho výkal, a kdo jej vídali, řeknou: »Kde je?«
8 Odlétne jak sen a nenajdou ho, bude zaplašen jako vidění noční.
9 Oko, jež ho spatřovalo, už ho nezahlédne, nikdo ho na jeho místě neuvidí.
10 Jeho synové se budou chtít zalíbit nuzným, vlastníma rukama vrátí, co svou silou získal.
11 I když jeho kosti jsou plny mladistvé svěžesti, i ta s ním ulehne do prachu.
12 Ať si mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem,
13 kochá se v ní, nevzdá se jí, zadržuje ji na svém patře,
14 jeho pokrm se mu v útrobách změní, stane se mu ve vnitřnostech zmijím jedem.
Komentáře k verši :
Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat. Jób 19,16
Počet veršů v Bibli je 31 167.