moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě. Jób 19,14›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 19
12 Společně přitáhly jeho houfy, navršily proti mně svou cestu a táboří kolem mého stanu.
13 Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili,
14 moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě.
15 Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího, v jejich očích jsem cizozemec.
16 Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat.
17 Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu.
18 I padouši se mě štítí, když chci povstat, spílají mi,
19 všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval,se ke mně obracejí zády.
20 Jsem vyzáblý, kost a kůže, vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů.
21 Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží.
22 Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa?
23 Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis
24 rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány!
25 Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.
26 A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,
Jób 20
Jób, Kapitola 20
27 já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.
28 Říkáte: »Jak ho chytit?« Ve mně prý je příčina všeho.
29 Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného."
Jób, Kapitola 20
1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy:
2 "Jak tak o tom přemítám, musím odporovat, proto abych si pospíšil.
3 Důtku, jež mě uráží, vyslechnout musím, ale můj rozumný duch mi velí odpovědět.
4 Což nevíš, že je to tak odjakživa, od chvíle, co byl člověk postaven na zemi,
5 že plesání svévolníků trvá krátce a radost rouhačů jen okamžik?
6 I když ve své povznesenosti se vypíná až k nebi a jeho hlava se dotýká oblaků,
7 navždy zanikne tak jako jeho výkal, a kdo jej vídali, řeknou: »Kde je?«
8 Odlétne jak sen a nenajdou ho, bude zaplašen jako vidění noční.
9 Oko, jež ho spatřovalo, už ho nezahlédne, nikdo ho na jeho místě neuvidí.
10 Jeho synové se budou chtít zalíbit nuzným, vlastníma rukama vrátí, co svou silou získal.
11 I když jeho kosti jsou plny mladistvé svěžesti, i ta s ním ulehne do prachu.
12 Ať si mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem,
Komentáře k verši :
moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě. Jób 19,14
Počet veršů v Bibli je 31 167.