Dokořán na mně otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou. Jób 16,10›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 16
8 Zasáhl jsi mě, mám na to svědka, je jím má vychrtlost, ta mi to do očí dokazuje.
9 Jeho hněv mě rozsápal, zanevřel na mě, skřípe na mě svými zuby; můj protivník zaostřuje na mě svůj zrak.
10 Dokořán na mně otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou.
11 Bůh mně dal v plen padouchovi, napospas mě vydal spárům svévolníků.
12 Žil jsem poklidně, on však mnou zacloumal, uchopil mě za šíji a roztříštil mě; učinil mě svým terčem.
13 Obklíčili mě jeho střelci, nelítostně roztíná mé ledví, moji žluč vylévá na zem.
14 Drásá mě, jsem celý rozdrásaný, doráží na mě jako bohatýr.
15 Na svou zjizvenou kůži jsem si vzal žínici, svůj roh jsem do prachu sklonil.
16 Tvář mi opuchla od pláče, na má víčka padlo šero smrti,
17 ač násilí na mých rukou nelpí a má modlitba je ryzí.
18 Země, krev mou nepřikrývej, můj křik ať nenajde místa klidu!
19 Ale nyní, hle, mám svědka na nebesích, můj přímluvce je na výšinách.
20 Ať se mi přátelé posmívají, moje oko hledí v slzách k Bohu.
21 Kéž je muži dáno hájit se před Bohem, lidskému synu před jeho bližním.
22 Vždyť až přejde počet mých let, půjdu stezkou, z níž se nenavrátím.
Jób 17
Jób, Kapitola 17
Jób, Kapitola 17
1 Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá.
2 Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím.
3 Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním?
4 Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš.
5 Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak.
6 Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá.
7 Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín.
8 Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem.
9 Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější.
10 Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím.
11 Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala.
12 Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko.
13 I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách.
14 Jámě řeknu: »Tys můj otec«, červům: »Matko má, má sestro.«
15 Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří?
Komentáře k verši :
Dokořán na mně otvírají ústa, potupně mě políčkují a všichni se na mě hrnou. Jób 16,10
Počet veršů v Bibli je 31 167.