Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá. Jób 13,21›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 13
Jób, Kapitola 14
19 Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu.
20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat:
21 Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá.
22 Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi.
23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích.
24 Proč skrýváš svou tvář a pokladáš mě za svého nepřítele?
25 Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo?
26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí,
27 svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou.
28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.
Jób, Kapitola 14
1 Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti.
2 Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí.
3 Přesto na něj upíráš svůj zrak a přivádíš mě na soud s tebou.
4 Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo.
5 Jestliže jsou stanoveny jeho dny, počet jeho měsíců je ve tvé moci, nepřekročí cíl, jejž jsi mu vytkl.
Jób 14
6 Odvrať od něho své oči, ať si pooddechne jako nádeník, který je rád, že má den za sebou.
7 Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho výhonky růst nepřestanou,
8 byť odumřel jeho kořen v zemi a na prach ztrouchnivěl jeho pařez.
9 Jak ucítí vodu, pučí znovu, rozvětví se jako mladý stromek.
10 Zemře-li muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl?
11 Z moře se vytratí vody, řeka opadne a vyschne;
12 člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí.
13 Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.
14 Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel, čekal bych po všechny dny své služby, až budu vystřídán.
15 Zavolal bys a já bych se ozval, až se ti zasteskne po díle tvých rukou.
16 A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu,
17 zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost, moji nepravost bys zastřel.
18 Také hora se rozpadne a zřítí, i skála se pohne z místa;
19 voda kameny omílá, svým proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka.
20 Dotíráš na něho vytrvale, dokud neodejde, měníš jeho tvář a vyhostíš ho.
Komentáře k verši :
Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá. Jób 13,21
Počet veršů v Bibli je 31 167.