aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola, pohnout rukou, odlomit mě z kmene. Jób 6,9›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 6
7 Štítím se dotýkat toho, co by můj chléb znečistilo.
8 Kéž přijde, oč žádám, a kéž Bůh dá, v co naději skládám,
9 aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola, pohnout rukou, odlomit mě z kmene.
10 Bylo by to pro mne potěšením, navzdor nelítostným bolestem bych poskakoval, neboť slova Svatého jsem nezatajil.
11 Kde naberu sílu, abych to přečkal? Kdy to skončí, abych to vydržel?
12 Je snad z kamene má síla a mé tělo z bronzu?
13 Cožpak mi pomoci není? Záchrana je mi odepřena?
14 Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného.
15 Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok, jak koryta potoků, které se vytrácejí,
16 jsou kalné od ledu, když sníh nad nimi taje,
17 v čas léta se vypařují, jeho žárem mizejí ze svého místa,
18 jen stružkami jejich tok se vine, plynou v pustotu a zanikají.
19 Vyhlížely je karavany z Témy, s nadějí k nim hleděly výpravy ze Šeby,
20 za své doufání však musely se stydět, přišli k nim a zklamaly se.
21 I vy jste teď, jako byste nebyly, při tom děsném pohledu vás jala bázeň.
Jób 7
Jób, Kapitola 7
22 Řekl jsem snad: »Dejte mi« či: »Plaťte za mne vlastním zbožím«
23 nebo: »Zachraňte mě z rukou protivníka« či snad: »Vykupte mě z rukou ukrutníků« ?
24 Poučte mě a já zmlknu, vysvětlete mi, v čem jsem chybil.
25 Přímá slova mohou zjitřit ránu, a co sledujete, že mi stále domlouváte?
26 Chcete mě snad kárat za má slova? Cožpak mluví do větru ten, kdo si zoufá?
27 Věru, metáte los o sirotka, svého druha jste ochotni prodat.
28 Buďte tak laskavi a obraťte se ke mně, což bych vám mohl do očí lhát?
29 Zadržte, ať nespáchá se podlost, zadržte, ať je tady ještě moje spravedlnost!
30 Což může být na mém jazyku nějaká podlost? Nepozná mé patro to, co vede do neštěstí?
Jób, Kapitola 7
1 Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka?
2 Jako baží otrok po stínu a jak nádeník čeká na výdělek,
3 tak se mi dostaly dědictvím daremné měsíce, noci plné trápení se staly mým údělem.
4 Když uléhám, ptám se: »Kdy už vstanu?« a pak zase: »Kdy se snese večer?« Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku.
5 Mé tělo je obaleno červy a strupy plnými prachu, kůže mi puká a mokvá.
6 Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději.
Komentáře k verši :
aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola, pohnout rukou, odlomit mě z kmene. Jób 6,9
Počet veršů v Bibli je 31 167.