On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou. Jób 5,18›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 5
Jób, Kapitola 6
16 a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa.
17 Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej.
18 On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou.
19 Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého,
20 vykoupí tě ze smrti v čas hladu a za války z moci meče,
21 před bičem jazyka budeš ukryt, nebudeš se bát, až přijde zhouba,
22 vysměješ se zhoubě, hladomoru; a neboj se zemské zvěře,
23 vždyť budeš mít smlouvu s kamením na poli a polní zvěř bude žít pokojně s tebou,
24 shledáš, že je pokoj ve tvém stanu, dohlédneš-li na svůj příbytek, neshledáš hříchu,
25 shledáš, že tvé potomstvo je četné, tvoji potomci že jsou jak bylina země,
26 do hrobu sestoupíš ve zralosti, jako se sváží požaté obilí ve svůj čas.
27 Hle, toto jsme vyzpytovali, tak je tomu. Poslechni a sám to poznáš."
Jób, Kapitola 6
1 Jób na to odpověděl:
2 "Kéž by bylo dobře zváženo mé hoře a mé neštěstí na vážky přiloženo!
3 Věru, těžší je než mořský písek, že se mi až slova pletou,
Jób 6
4 neboť ve mně vězí střely Všemocného, můj duch se napájí jejich jedem, seřadily se proti mně hrůzy Boží.
5 Hýká snad divoký osel, když má mladou trávu, bučí snad býk nad svou pící?
6 Což lze bez soli jíst něco mdlého? Má nějakou chuť vaječný bílek?
7 Štítím se dotýkat toho, co by můj chléb znečistilo.
8 Kéž přijde, oč žádám, a kéž Bůh dá, v co naději skládám,
9 aby mě Bůh ráčil rozmáčknout jak mola, pohnout rukou, odlomit mě z kmene.
10 Bylo by to pro mne potěšením, navzdor nelítostným bolestem bych poskakoval, neboť slova Svatého jsem nezatajil.
11 Kde naberu sílu, abych to přečkal? Kdy to skončí, abych to vydržel?
12 Je snad z kamene má síla a mé tělo z bronzu?
13 Cožpak mi pomoci není? Záchrana je mi odepřena?
14 Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného.
15 Mí bratři jsou věrolomní, nestálí jak potok, jak koryta potoků, které se vytrácejí,
16 jsou kalné od ledu, když sníh nad nimi taje,
17 v čas léta se vypařují, jeho žárem mizejí ze svého místa,
18 jen stružkami jejich tok se vine, plynou v pustotu a zanikají.
Komentáře k verši :
On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou. Jób 5,18
Počet veršů v Bibli je 31 167.