Stanul - ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas: Jób 4,16›››
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 4
Jób, Kapitola 5
14 přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,
15 když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.
16 Stanul - ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:
17 »Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?«
18 Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,
19 tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadněji než mola.
20 Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.
21 Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.
Jób, Kapitola 5
1 Jen si volej, odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš?
2 Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché.
3 Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení,
4 Jeho synům záchrana se vzdálí, v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo.
5 Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme, žíznivý po jeho majetku baží.
6 Ničemnost přec nevzchází z prachu, trápení neklíčí z půdy,
7 Člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru.
Jób 5
8 Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu,
9 který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy:
10 Dává mi déšť, polím sesílá vláhu,
11 ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy;
12 chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni;
13 moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne:
14 ve dne s temnotou se střetávají, v pravé poledne tápou jak v noci;
15 ubožáka od meče zachraňuje, z jejich úst a z jejich pevné ruky;
16 a tak nuzný má naději, ale podlost musí zavřít ústa.
17 Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; kázeň Všemocného neodmítej.
18 On působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou.
19 Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého,
20 vykoupí tě ze smrti v čas hladu a za války z moci meče,
21 před bičem jazyka budeš ukryt, nebudeš se bát, až přijde zhouba,
22 vysměješ se zhoubě, hladomoru; a neboj se zemské zvěře,
Komentáře k verši :
Stanul - ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas: Jób 4,16
Počet veršů v Bibli je 31 167.