Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.
Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby? Jób 4,7›››
Bible
  • Nápověda
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
Jób 4

5 Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.
6 Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?
7 Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby?
8 Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.
9 Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec.
10 Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy.
11 Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.
12 Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest;
13 při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,
14 přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,
15 když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.
16 Stanul - ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:
17 »Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?«
18 Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,
19 tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadněji než mola.
Jób 5

20 Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.
21 Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.

Jób, Kapitola 5

1 Jen si volej, odpoví ti někdo? Na koho ze svatých se obrátíš?
2 Pošetilce zabíjí vztek, žárlivost usmrcuje prostoduché.
3 Viděl jsem, jak pošetilec zakořenil, vím však, že jeho příbytek propadne zatracení,
4 Jeho synům záchrana se vzdálí, v bráně budou zdeptáni, nevysvobodí je nikdo.
5 Hladový sní jeho sklizeň, i z trní si ji vezme, žíznivý po jeho majetku baží.
6 Ničemnost přec nevzchází z prachu, trápení neklíčí z půdy,
7 Člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru.
8 Spíše bych se dotazoval Boha, svoji záležitost předložil bych Bohu,
9 který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy:
10 Dává mi déšť, polím sesílá vláhu,
11 ponížené staví na vysoké místo, zarmoucení docházejí spásy;
12 chytrákům však hatí plány, aby jejich ruce neprovedly to, čeho jsou schopni;
13 moudré jejich chytrostí dovede lapit, takže záměr potměšilců nadobro se zvrtne:




Komentáře k verši :

Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby? Jób 4,7





Počet veršů v Bibli je 31 167.